Je lepší se zvednout a jít dál než brečet nad minulostí, kterou nezměníš

8. června 2013 v 19:22 | Nikyy † |  Únik z reality
/článek i postavy jsou smyšlené./

Bolí to, ale dá se to vydržet. Snáší se to těžko, ale dá se s tím vyrovnat. V životě přijdeme o tolik milovaných lidí. Boužel se to nedá ovlivnit. Je to osud. Nemůžeme zakročit, ani pomoct, můžeme jenom koukat a cítit, jak to bolí. Časem, se z toho jen jedna malá rána na našem srdci. A za dost dlouho odletí jako holubice. Musíme tomu dát čas. Boužel ale nikdy zcela nezapomeneme.Společné, krásné, ale i ty zlé chvíle, vše se vám bude vybavovat. Uslyšíte jejich smích, jejich pláč, jejich bolesti. Jako by tu stále byli s námi.

Pamatuju si to jako by to bylo dneska. Byl pátek, příjemný vánek foukal a rozhoupával zvonkohry na domech. Seděla jsem v parku. Bylo tenkrát asi sedm hodin, slunce už se pomalu kolébalo zpátky do své postele za vrcholky kopců, a já stále seděla sama v parku. Přemýšlela jsem. Sledovala jsem všechny ostatní, jak jsou šťastní.Jedna rodina seděla na dece a jedli chleby. Tak strašně jsem jim záviděla tu rodinnou pohodu, ten klid. Dojalo mě to tak, že se mi po tváři začaly spouštět velké slzy. Za pár minut jsem začala naříkat a kolemjdoucí se na mě dívaly se smutkem ve tváři. Zřejmě jim mě bylo líto. Během deseti minut se mě pár cizích lidí zeptalo, jestli jsem v pořádku. Zakývala jsem hlavou a vždycky odešli. Pomyšlení na to, že se mi prakticky rozpadla rodina, je nesnesitelné. Bolí to jako kdybych každý den spadla hlavou na kámen. Stále jsem zakopávala o své vlastní nohy. Problémy v rodině mě nikdy nedovolily jít dál. Vzpamatovat se.
Tohle je převratný moment. Nechci tady sedět každý den a brečet. Nechci si podkopávat nohy.Nechci být nešťastná a stále myslet jen na to špatné.Už ne.Stejně minulost nezměním.Přestala jsem naříkat a začala jsem si utírat obličej.Napřímila jsem se a po dlouhé době jsem se opravdově usmála.Musím si vzít všechny pozitivní věci, a ne stále myslet na to špatné.Sice mi zemřela máma, vždycky to bude bolet, ale stále mám milující sestru a dva bratry.Otec je ve vězení, toho jsem neviděla asi sedm let. Myslím, že bych ho měla jít navštívit. Do věznice se dostal neprávem, ale i přesto že to máma věděla, tak nám zakazovala za ním chodit nebo ho jakkoliv zkontaktovat.Nikdy to nebyl její manžel. Chodili spolu pět let, mezitím měli mě, sestru a straršího bratra, a pak, protože ji podvedl, začalo ho nenavidět.
Když jsem svůj plán svěřila sestře, souhlasila. Ani jedna z nás si ho moc nepamatuje a bude fajn ho poznat. Když jsme se objevily ve věznici a sdělily jsme, koho hledáme, řekli nám že ho před pár týdny propustili domů. Po pár dnech hledání jsme ho nakonec našly.
Najednou jsme stály před jeho domem. Zazvonily jsme a po chvíli se dveře prudce otevřely a z nich vyletěl, pro nás v té chvíli neznámý muž. On nás poznal a začal nás objímat. Ano, byl to náš táta.

Od té doby má můj život smysl. Mám téměř kompletní, spokojenou rodinu. Zlepšily se mi známky a našla jsem si kamarády. Bydlím s tátou a moji sestru a bratra navštěvuju skoro každý týden.Malá rána se časem zmenšovala a za desítky let byla tak nepatrná, že ji ani pod lupou vidět nebylo.



Large
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Claire Drayen. Claire Drayen. | Web | 8. června 2013 v 21:18 | Reagovat

No wow, nevím co napsat, je to vážně nádhera. Taky jsem se v tom našla i když s jiným problémem. Píšeš tak skvěle, taky chci ten převratný moment, o němž jsi napsala.
Je to skvělé, měla by si to přečíst spousta lidí a také se vzpamatovat :)

Jinak jsem četla tvůj vzkaz v menu (mimochodem to menu je moc krásné) a hned tě přesunu do oblíbených :) Taky mě moc potěšilo, když jsem se viděla v těch tvých :) Děkuju :)

2 michaeela michaeela | Web | 8. června 2013 v 21:46 | Reagovat

Pustila jsem si svou oblíbenou písničku a pustila do čtení tvého článku. Vzalo mi to dech.. A prostě. Napsala si to tak dokonale. Začali mi téct slzy. Vážně mě to dojalo. Nevím jestli je vhodné to psát, ale je mi to vážně líto, ale zároveň jsem ráda, že jste našli svého tátu a můžeš být sním. :)
Někdy je lepší uplně zapomenout na minulost, i když to bolí a ať se stalo cokolv, protože vždycky jediné co nás drží v dalších nových krocích v životě jsou jen vzpomínky.. Bohužel. Buďte spokojení. :) Drž se. Opravdu smékám, jak si to napsala. Dlouho jsme nečetla nic tak skvěle napsaného. :)

3 bebs. bebs. | Web | 9. června 2013 v 12:22 | Reagovat

je to úžasné. nemám čo dodať, si strašne talentovaná.

4 Ter. Ter. | Web | 9. června 2013 v 14:07 | Reagovat

Napsala bych, že nemám slov, ale z vlastní zkušenosti vím, že se stejně rozepíšu, protože by mi připadalo nefér, kdybych tohle, přesně to co mi nejdřív vehnalo slzy do očí a následně donutilo usmát se, odbyla jen tímhle "nemám slov". Tím na nic ani nikoho nenarážím, prostě tě jen musím pochválit. :D
Máš to skvěle napsané. Ten příběh a ta část, že se má zahledět na ty dobré věci a nechat za sebou ty špatné. Ten její pozitivní úsměv vyvolaný tím odstavcem, možná právě tam se mi do tváře dostal úsměv. A závěrečná, tučně zvýrazněná věta.. byla skvělým zakončením.
Jsi talentovaná a já musím říct jen to, že rozhodně nesmíš přestat a držet se toho. O tobě by jsme ještě mohli všichni slyšet. :)

5 michaeela michaeela | Web | 9. června 2013 v 15:34 | Reagovat

Jsem moc ráda, že se ti líbí jak jsem to napsala. :) Koukám, že ono to bude všudě stejný no.
Určitě mi to nevadí, budu jedině ráda, také si tě připíšu k oblíbeným. :)

6 Macík Macík | 10. června 2013 v 19:58 | Reagovat

Krása:)

7 *Tímea* *Tímea* | Web | 10. června 2013 v 20:03 | Reagovat

krásne napísané a dosť na zamyslenie ... asi by som nemala všetko brať tak pesimisticky :)

8 Barunie. Barunie. | Web | 13. června 2013 v 22:05 | Reagovat

Páni, musím se přiznat, že jsem tvůj blog nesledovala. Ale zaujala jsi moji pozornost pár komentáři pod mými články. Se zvědavostí jsem začala pátrat po té zmínce o klukovi a narazila na tohle. Nechceš lítost a vím to moc dobře, přesto ti říkám, že je mi líto, že nemáš mamku. Omlouvám se.
Na druhou stranu, je úžasné, že jste s tátou přesto našli cestu k sobě a jsem za to strašně šťastná! Někdy se zlé věci dějí proto, aby se mohly stát ty dobré. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama