Déšť

12. dubna 2013 v 23:10 | Nikyy † |  Únik z reality
Stála jsem na schodech, totálně promočená kapkami deště a koukala na autobusovou zastávku.Posledních pár lidí nastupovalo do již přeplněného autobusu a já měla jen pár chvil na to, abych seběhla schody a nastoupila.Začala jsem rychle sbíhat schody.Utíkala jsem tak rychle, že jsem si myslela, že se mi zachvíli zapletou nohy a já spadnu obličejem dolů ze schodů.Nakonec jsem schody brala i po dvou.Cítila jsem kapky deště, jak mi stékají po obličeji.Až moc jsem se zamýšlela nad tím, jak strašně musím vypadat, až jsem se přestala soustředit na zdolávání schodů.Zaplantaly se mi nohy a já spadla..Z tašky se mi vysypaly malovátka, tužky, propisky, sešity a nevím co ještě.Začala jsem všechno rychle zvedat ze země, abych to neměla mokré a špinavé, a v tu spatřím autobus, jak odjíždí.Sedla jsem si na mokrou a špinavou zem a naštvaně sbírala svoje věci.Moje vlastní blbost mě dovedla k tomu, že v dešti sedím na zemi a sbírám svoje věci.

Došla jsem na zastávku a tam jsem si sedla.Snad poprvé za tu dlouhou dobu, co jsem na téhle škole, mi bylo jedno, jak vypadám.Jestli jsou moje vlasy kudrnaté, jestli se mi smyl lesk na rty.Teď jsem to byla doopravdy já.Cítila jsem se úžasně.A taky jsem si začala uvědomovat, že mě tahle škola změnila.Teda ne škola, ale lidé v ní.Nechala jsem se ovlivnit nějakou partičkou,která v mém životě nehraje velkou roli.Jen jsem prostě zatoužila být oblíbená.Zažít to.Jdeš po chodbě a všichni se za tebou otáčí.Mladší studenti touží se stebou bavit.Být vzorem.A kvůli tomu jsem ztratila to nejdůležitější.Sebe.Teď jsem to nebyla já. Úplně jsem kvůli tomu změnila svůj vzhled i chování.A v té chvíli jsem si chtěla ujasnit, kam patřím.K té partě falešných lidí?Nebo chci mít opravdové přátele?

V tu chvíli si vedle mě někdo přisedl.Na první pohled mi nedocházelo, kdo vedle mě sedí, ale pak jsem si to uvědomila.Chodily jsme spolu ještě před tím, než jsem se přidala do "oblíbených" pak jsem mu já kráva dala košem.Koukla jsem na něj a jeho obličej se rozzářil.Usmála jsem se a on mě chytil za ruku.Ten zvláštní pocit v břiše snad nemusím popisovat.Chvíli jsme se na sebe jen dívali a pak jsem se mu omluvila a všechno jsem mu vysvětlila.Po pár desítkách minut dojel autobus a já se s ním musela rozloučit."Doufám, že tohle není poslední setkání." řekl s úsměvem.Zahřálo mě u srdce a jediné co jsem zvládla bylo přikývnout.Nasedla jsem do autobusu celá zmrzlá, a ujížděla k velkým kopcům.

Tumblr_mfakszvyas1rmdeaso1_500_large
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Simi Simi | E-mail | Web | 13. dubna 2013 v 4:11 | Reagovat

prekrásna animacia

2 Claire Drayen. Claire Drayen. | Web | 13. dubna 2013 v 9:39 | Reagovat

To je vážně moc krásně napsaný :)
Moc se mi to líbí a nádherná animace :)

Jinak ten koncert měl být koncert Ellie Goulding

3 raven. raven. | Web | 13. dubna 2013 v 11:13 | Reagovat

Spřátelíš? :)
jinak je to božsky napsané- to se ti vážně stalo? :)

4 Dommie. ✝ Dommie. ✝ | Web | 13. dubna 2013 v 12:24 | Reagovat

To je strašne krásne napísané :)

5 Anny Anny | Web | 13. dubna 2013 v 13:08 | Reagovat

Nádherná :D

6 ~Aria ~Aria | Web | 14. dubna 2013 v 12:32 | Reagovat

wow:) máš opravdu talent na psaní:)
to se ti stalo doopravdy? :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama