Neodcházej - část 2.

28. března 2013 v 11:39 | Nikyy † |  Únik z reality

Rozhodla jsem se zakročit.Nebudu tady sedět jako pecka další tři měsíce a čekat ,že nám táta jednou zaklepe na okno a vysvobodí nás z téhle hnusně barevné místnosti.Pokoj byl natřen hnusně tmavou oranžovou.Napíšu tátovi.Vezmu si poslední zbytky prázdného papíru a začnu psát."Ahoj tati.Máme se dobře.Ale chybíš nám.Becky i mně se strašně stýská.Nechceme tu být s matkou.Od té doby , co rozvrátila naši rodinu ,se s ní ani jedna z nás moc nebavíme.Stejně ani moc často doma není ,stále pracuje.Ozvi se prosím.Becky a Mia." Dopis jsem přeložila na dvě půlky a dala do ozdobené růžové obálky kterou Becky donesla kdysi dávno ze školky.Je tu ale malý problém.Kam ten dopis mám poslat?Nevím ,kde teď táta bydlí ,či jestli vůbec je ještě v našem státě.Potřebuju ho slyšet ,vidět , cokoliv.Potřebuju nějakou zprávu o tom ,že žije.Nechci strávit život bez něj.Počkat ,počkat!Zkusím mu zavolat!Chvíli to nikdo nezvedá.Po chvíli slyším neznámý hlas."Prosím?Tady Asistentka pana Johannese." Mohla bych si s ním domluvit schůzku? řekla jsem tiše dospěláckým hlasem , který v poslední době používám celkem často."Ano ,jistě."ozvalo se z telefonu. "Zítra v 15:50 před obchodní budovou." poděkovala jsem se začala jsem jásat.Po dlouhé době jsem byla zase doopravdy šťastná.Rozhodla jsem se ,že to Becky řeknu ,půjde semnou.Má právo vidět tátu po asi třech měsících stejně jako já.Ráno jsem se vzbudila s úsměvem na tváři.Všechno šlo jako po másle.Odpoledně jsme šli s Becky domů ,najedly jsme se a vyrazily jsme k odchodní budově.Bylo 15:50.Nikdo nikde.Po dvaceti minutách čekání jsme se rozhodly pomalu odkráčet domů.Už jsme se zvedaly z laviček a v tom zničeho nic slyším známý hlas křičící "Mio!" Otočily jsme se a za náma stál táta.Plné štěstí jsme see mu navěšely kolem krku a táta skoro se slzami v očích říkal , jak moc jsme mu chyběly.Obě jsme byli strašně sťastné ,že tátu vidíme.Asi hodinu jsme seděli na lavičce u obchodního domu a povídali si.Dal nám jeho adresu ,kde teď bydlí a šli jsme se tam rovnou podívat.To ,co se stalo ,si pamatuji až do teď.Čekali jsme ,až přejedou auta a my budeme moct bezpečně přejít silnici.Držela jsem Becky za ruku.Becky měla v druhé ruce medvídka.Omylem medvídka upustila a pán stojící vedle nás do medvídka kopl.Odkopl ho až na silnici.Becky se za ním rozběhla.Boužel v nesprávné chvíli.Srazilo ji auto.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Myslíš že to Becky přežije?

ano 100% (2)
ne 0% (0)

Komentáře

1 Adele. ▲ Adele. ▲ | Web | 28. března 2013 v 12:04 | Reagovat

Píšeš krásně jo a ten obrázek je super:3

2 Cay. Cay. | Web | 28. března 2013 v 13:05 | Reagovat

luxusní, a taky hodně smutné :'( :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama